POZOR
Všimla jsem si že na nějakých komentářích jsem podepsaná jako siminka. Nedokážu říct proč, jsem totiž normálně uložená jako Samari. Siminka je admin úplně jiného blogu takže... Eh, error? jak? proč? Každopádně se omlouvám pokud jsem tím někoho zmátla. Doufám že se to už nebude opakovat. Nějak. Heh...

Ve službách mrtvých /2.díl/

5. května 2014 v 14:42 | Samari |  ve službách mrtvých (komix)
Fotky - Samari
Příběh - Luss^^
Omlouvám se za spoždění. Přijela jsem pozdě v noci. A tak jsem se sem dostala až teď. Wau, nemůžu se dočkat dál! Stejně jako Vy, čtu komix až v den uveřejnění, tak jsem zvědavá :D

Pak mi to ale došlo. Anna je se mnou. Vrhla jsem na ni pohled plný zmatku a vyděšení.
,,Bello co je?'' Zeptala se. Pořád ještě uplakaná.
,,Anno? Viděla jsi ho?'' Moje otázka zůstane viset ve vzduchu. Anna se odvratí a pak se znovu rozpláče.
,,Viděla jsi ho?'' Naléhám.
,,Koho?'' Řekne zmateně Anna.
A já se zarazím. Neviděla to? Pak se ale přinutím zkrotit protože by mi mohly zakázat stýkat se s ní. A to by mě zničilo. Potřebuju ji. A tak jsem ji stiskla za ruku.
,,Nic,asi se mi to jen zdálo.'' Ale sama vím co jsem viděla.
Nechtěla jsem Annu nějak stresovat,protože je ještě malá. A tak jsem si svoje malé tajemství o Christianovi nechala pro sebe. Stejně by mi nikdo nevěřil. A tak jsem ji naznačila pohledem že půjdeme. Naposled jsme se rozloučily a šly domů.
Bylo těžké vidět takhle malou Annu která byla vždy tak veselá. Je pravda že, její bratr pro ni byl vše. A teď ho ztratila. Navždy. Když jsme šly k nim domů měla jsem strach setkat se s jeho rodiči. Nevěděla jem jak budou ragovat oni. A nevěděla jsem jak budu ragovat já. Když jsme se bližily k domu uviděla jsem se. Otec Christiana,až teď mi dochazí jak jsou si podobní. Odvratím hlavu protože je to moc bolestivé. Nedokážu se na to dívat. Anna mi stiskne ruku.
,,Ahoj Isabello.'' Zdraví mě Christianova matka. Snaží se vypadat silně aby mě a Annu povzbudila. Ale vidím její oči, které jsou tak unavené z pláče že je sotva drží otevřené.
Christianův otec uhne pohledem. A malá Anna mě pustí a uteče ke své mámě. Když to udělá,najednou jako bych ztratila zachytný bod. Najednou mám strach.
,,Isabello....je mi to moc líto.'' Dostane ze sebe nakonec jeho otec.
,,Ale musíš být teď silná, kvuli němu.'' Řekne tak tiše, ale přesto mi to připadá hlasité. Kvuli němu? Když to řekne mám chuť se rozplakat.
Potom náš rozhovor přeruší jeho matka.
,,Isabello, zvládneme to společné. Musíš teď tady být pro Annu. Kdykoliv budeš něco potřebovat tak tady máš dveře otevřené. Christian je tady v tom domě pořád,věřím tomu.'' Dodá.
,,Je mrtvý! Není tady!'' Křičím.
Nečekám na to co mi řeknou. Utíkám. Někam kde budu moct utéct před touto ztrátou. Pokud takové místo vůbec existuje.
Nakonec doběhnu k řece. Koukám se na ni. A v hlavě mi prolítne spousta vzpomínek s Christianem v létě. S Aubrey v létě. Nechaly mě tu samotnou. Jak mohly? Myslela jsem že jsme nejlepší přatelé?! V tom je možná ten problém. Vždycky jsem se držela stranou jako malá. A i stejnou jsem zůstala když jsem nastoupila na střední. Ale Christian mě každou přestávku otravoval. Chtěl z té dívky co nemluvila dostat slova. A pak se mu to podařilo. Jim oboum. Přestala jsem být uzavřený člověk. Poprvé v životě poznala pravé přátelství. A teď jsem ho ztratila. Nikdo mi neřekl že to tak bolí! Aubreyniny rodiče, mě na pohřeb nepozvaly. Možná jsem vzpomínka kterou nechtějí vidět.
Měla bych to skončit.
Jít za nimi.
,,Ať tě to ani nenapadne Isabello!''
Otočím se za hlasem a když tu osobu spatřím podlomí se mi kolena.
,,Aubrey?'' Zašeptám.
,,Ano to jsem já.'' Kývne a podivá se na mě tím svým važným pohledem.
,,Jak?'' Na nic více se nevzmůžu.
,,Zítra je důležitý den, Isabello. Je to velmi duležitý den, pro tebe, pro mě a pro Christiana.'' Řekne važným hlasem.
Nechapavě na ni koukám.
,,Zítra nastoupíš na kouzelnickou Akademii. Přijede pro tebe auto tak ho nepropásni.'' Řekne.
,,Jaká kouzelnická akademie?'' Řeknu. Znovu si připadám zmateně.
,,Vše se dozvíš v čas.'' Pak zmizí.
Seberu se a utikám. Proč vidím mrtvé lidi?! O nic takového jsem se neprosila!
Když běžím jako splašený kůň domů, nic nevnimám, přes slzy nevidím a vražím do lidí. Uslyším hlas.
,,Isabello!''
Otočím se,na lavičce sedí má matka. Jako vždy si vychutnavá krásu přírody.
,,Co je?!'' Řeknu. Ano, pořád jsem nezapoměla na tu situaci z rána.
,,Posaď se,řekne.'' Nevím proč ale udělám to.
Po chvilce trapného mlčení promluvím.
,,Mami já jsem je viděla.''
Máma se na mě nechápavě podivá.
,,Viděla jsem Christiana a Aubrey. Byly živí.'' Řeknu a vzlyknu.
,,Zlato,myslím že je toho na tebe moc. Měly bychom zajít k psychologovi než se s toho uplně zhroutíš.'' Řekne a popadne mě za ruku.
Když vejdeme do ordinace, připadám si divně. Ta paní,které mám svěřovat své pocity mi nepříjde ani trochu sympatická. Její ličení se mi nelibí. A po pravdě, změnila bych práci co nejrychleji.
,,Co vás sem přivadí?'' Řekne s pohledem upřeným na mě.
,,Máma si myslí že mi ruplo v bedně!''
,,Isabello!'' Okřikne mě máma.
S tou paní to vůbec nic nedělá. Asi tu měla i horší případy než jsem já.
,,Mohla by jsi mi prosím říct co se stalo?'' Upře na mě ty své kočičí oči.
Ale já ji neodpovím. Nemám chuť ji odpovídat.
,,Přišla o přítele a kamarádku. Jeli opilí a měli autonehodu.'' Řekne máma.
,,Tím chceš říct že Christian je vrah?!'' Vyjedu.
,,Všichni to ví Isabello smiř se s tím.'' Řekné máma.
Žena nás jen pozoruje,pak promluví.
,,Budete chodit každou středu. Bez vyjímek.''

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ifča Ifča | Web | 6. května 2014 v 10:33 | Reagovat

Jaká kouzelnická škola sakra? :-D Já jsem tak zmatená.. To mi chcete říct, že na té škole bude s jejíma mrtvýma kamarádama? O_O
(Snad nevadí, že u obou píšu stejné komentáře :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama